Ach, vpravo nahoře ta námraza, mám to moc ráda, takové ty vějířky s bílými štětinkami jsou prostě boží. Ta fotka západu slunce uprostřed je, kupodivu, bez jakýchkoli filtrů a příkras, Je to prostě modro růžové plátno s otiskem věží. To je romantika... 

Stejně jako zelený kostelíček v jižních Čechách. Ano, je opravdu zelený a ve skutečnosti ještě víc... Před kostelíčkem lavičky, velký kříž, opodál je studánka, kde je roztomilý červený puntíkovaný hrnek, který můžou odvážlivci využít pro napití. Je to tam drsný místo ... :-D

 Musím se tam zase vypravit, strašně mě zajímá, jak to vypadá na jaře... a jestli z toho univerzálního hrnku někdo pil (nebo ukradl?)

Až to omrknu, dám vědět ;)

Další nášup devítky... V první řadě je absolutně nejvíc poslední fotka dezertu, jsou to navrstvené sněhové pusinky promazané karamelem s čerstvým grepem. Mega kalorická bomba se svěží hořkostí grepu. Nic podobného jsem asi nejedla. Mají to na arkádách v kavárně a je to pecka...;)  A dost sladká pecka, takže bacha...!

Tohle je pravá nádhera Barrandovské skály a moje oblíbené detaily, modré nebe, cesta ze města, rosa a ten kouzelný šípek po dešti...!! 

A taky občerstvení :-) chia pudink, maliny, espresso a Aperol. To bylo tedy báječných devět dní!

Já jak vidím Aperol, tak jsem úplně natěšená na jaro a na vysedávání na náplavce... ;)

Vlevo nahoře je můj parádní kaktusák - z Ikey i s obalem. ;) Mám moc ráda sukulenty, hlavně tlustice a takové ty válečky, ale o tom jindy... 

Vpravo nahoře zase mega dramatický výhled na Prahu. to křoví úplně křičí až se mraky sbíhají...  Dole uprostřed zase Mičuda s růžovým čumáčkem. Tady má oko úplně jako lidské, nebo vidím víčko sama? 

Velká tma s měsícem vpravo (ne ta lampa vlevo!) to je u kostela v polích, nikde nikdo a přitom v Praze. Je to hrozně podivné místo kousek od Stodůlek.